Památník obětem holocaustu – Ústí nad Labem

Připomínka obludnosti zločinu

jakým holocaust bezpochyby byl, bude stále aktuální, neboť se jedná o memento varující před nezměrným zlem. Právě idea vzdorování zlu, které se snaží o zkázu a zmar, je zárodkem celkové koncepce památníku. Židovská hvězda zabořená v zemi, jakoby nějakou destrukční silou shozená a povalená, je stále čitelná a pevná. To symbolizuje obrovský atak na židovský národ, jakým holocaust jistě byl. Přesto mnozí přežili stejně jako jejich symbol. Z jiného úhlu pohledu je možno objekt vnímat jako předmět, který se noří ze země, kde byl po léta zavát nánosy útlaku a zapomnění. Opět je nezničitelný a může se vynořit jakoby kdekoliv, kam byli židé nuceni se uchýlit. Proto nemá památník žádný podstavec, není ukončen, což evokuje možnost dalšího vystupování ze země. Zároveň právě absence piedestalu umožňuje celou plastiku vnímat jako pokornou nepatetickou výpověď. S tím souvisí i samotná pozice objektu ve vyvážené poloze mezi krásnými stromy, jakoby náhodně v ploše trávníku, mimo běžnou cestu. Hvězda není celá, je zanořená, ale přesto není torzem, není destruována do torza, „přežila“ v celé symbolice. Ale také není pouze prvoplánovým agresivním symbolem a její poloha i viditelný tvar vybízí k úvahám, co má být touto kompozicí sděleno. V tom spočívá hlavní smysl celé koncepce.