Městský park v Chomutově – centrální vodní prvek

  • Autor: Ing. akad. arch. Michal Gabriel

  • Architektonická studie – březen 2003

Další reference

Městský park v Chomutově – centrální vodní prvek

Záměrem této studie je přispět k úvahám, jak navrátit významnému prostoru v Městském parku v Chomutově jeho tradiční atraktivitu.

  V 70. letech byla v parku vybudována fontána podle velkorysého a ambiciózního projektu. Je zřejmé, že z hlediska formy realizace nedosáhla adekvátní kvality. Zejména základní stavební materiál – pohledový beton, ještě umocnil tento realizační nezdar. I samotná funkce fontány, jakkoli atraktivní svojí okázalou velkorysostí, začala přinášet problémy a neúměrné provozní náklady. Fontána je několik let mimo provoz a její torzo připomíná ošidnost megalomanských koncepcí totalitní společnosti. Není tedy pochyb o tom, že fyzická a zejména morální životnost fontány uplynula. Je třeba ovšem zároveň přiznat, že realizací fontány takového měřítka vznikl v parku prostor s tradicí velké vodní atrakce a bylo by zřejmě škoda tuto pozitivní skutečnost dále nerozvíjet.

  V prvních úvahách o tom, jak celou problematiku revitalizace předmětného prostoru uchopit, se zákonitě objevuje vztah ke stávající mohutné betonové konstrukci. Ta tvoří hlavní výtvarnou formu stávající fontány. Tato studie se nezabývá možností rekonstrukce nebo kultivace této formy, neboť jsem přesvědčen, že základní tvarování se při realizaci značně odchýlilo od architektova nebo sochařova záměru, který zřejmě pracoval s exaktními tvary spirál a šroubovic. Proto považuji zachování a kultivaci stávajícího tělesa fontány za neracionální. Ani hlavní koncepce vodního efektu, která sázela na mohutný a vysoký výstřik velkého množství vody mne příliš neoslovuje a volil bych daleko přirozenější využití tak velkého vodního zdroje. Právě z těchto prvotních úvah vyplynula otázka – „co se stávajícími betonovými stěnami?“ První část odpovědi byla jasná – nepoužít je, čili odstranit. Avšak odstranění betonových zdí, jejichž síla je 80 – 100 cm není jednoduché a může být zbytečně drahé. Nejde jenom o samotnou destrukci stěn, je potřeba počítat i s odvozem a uložením stavebního rumu. Proto se studie zabývá variantami, které kromě úplného odstranění betonových stěn ponechávají alespoň spodní části těchto konstrukcí. Ty jsou zasypány částečně i materiálem odbouraným z horních částí stěn. Je to snaha celou revitalizaci ekonomizovat a prozkoumat, jak by nově vzniklý útvar korespondoval s okolím.

Tak vznikly tři základní varianty:

Varianta 1 –

velká část betonových konstrukcí je ponechána a zasypána. Vzniká tak nový útvar, situovaný na místě stávající fontány. Protože toto řešení má z hlediska množství ponechané a odbourané konstrukce několik možností, studie řeší v rámci této varianty dvě subvarianty /1A – OSTROV a 1B – PAHOREK/. Každá z nich také vyžaduje různou míru dotace zásypovým materiálem z vnějších zdrojů.

Varianta 2 –

velká část betonových stěn je zbourána a všechen stavební rum je použit na vysvahování části území tak, že vzniká nakloněná rovina.

Varianta 3 –

téměř všechny betonové konstrukce jsou zbourány a část stavebního rumu je použita na  úpravu terénu, zbytek je odvezen.