Obytný soubor Řitka

Obytný soubor Řitka

Základním úkolem této studie je nalézt takový charakter zástavby, který by rozšířením zastavitelných ploch na úkor volné krajiny nepřinesl degradaci krajinných hodnot území a naopak by svoji kvalitou zástavby a krajinářských úprav vytvořil potenciál pro zatraktivnění kulturní krajiny v širším prostoru. Proto se tato studie zabývá převážně hmotovým řešením urbanistické struktury z hlediska měřítka, hustoty a formy navrhované zástavby, v hlavní míře ve vztahu k celkovému působení v krajině.

  Vzhledem k přirozeným kvalitám území, jako jsou dobrá orientace, příznivá morfologie (přijatelná svažitost, jednoduchost), krajinný potenciál a napojení na stávající infrastrukturu, je možno považovat záměr investora za vhodný. Nová urbanistická struktura musí nabídnout svým obyvatelům úplnou škálu všech typů urbánních prostor, které jsou anebo spíše bývaly, víceméně tradiční pro zástavbu obdobné velikosti a typu. To znamená vytvořit kromě prostor soukromých, prostory polosoukromé, poloveřejné až veřejné, které se ovšem neomezí pouze na prostory komunikací. V základě návrh hledá reálnou alternativu ke zcela nepřijatelnému, v současné době bohužel tolik rozšířenému, způsobu zastavování krajiny, kterému se mezi odborníky hanlivě, ale výstižně, přezdívá „urbanistická kaše“. Právě odmítnutí takovéto totální plošné exploatace území, která bezohledně znehodnocuje krajinu, ale která také těžce a zpočátku téměř nepostřehnutelné narušuje přirozené vazby uvnitř takto primitivně vzniklé struktury, se stalo hlavní ideou tohoto návrhu.

Krajinné hodnoty, jejich nenarušení, ale jejich využití a posílení, atraktivita bydlení v úzkém kontaktu s přírodou, ale také v místě, které svým prostorovým uspořádáním umožňuje přirozené setkávání a komunikaci s ostatními obyvateli a které nabízí řadu alternativ pro každodenní relaxaci a také místo, kde se potkávají a prolínají všechny věkové kategorie, což je zejména pro seniory a pro jejich pocit aktivní sounáležitosti se společností mimořádně atraktivní, to vše jsou výchozí zásady, na kterých je stavěna základní koncepce návrhu.

  Pokud mají být dodrženy výše uvedené zásady, je evidentní, že není možné řešit záměr investora aplikací nějaké husté kobercové zástavby víceméně stejných typů rodinných domů. Zároveň je však nutno respektovat ekonomické parametry záměru a nalézt formu, která by umožnila přijatelný stupeň využití území při relativně vysokém podílu nezastavěných ploch, které jsou jedním z předpokladů pro dodržení vytčených cílů. Proto návrh od samého počátku počítá s koncentrovanější formou zástavby, než jsou pouze samostatně stojící – solitérní rodinné domy. Širší škála, ve které se kromě solitérních rodinných domů uplatňují také dvojdomky, řadové domy až po vícepodlažní vilové domy, umožňuje vytvořit sevřenější urbanistickou strukturu s poměrně velkým podílem nezastavěných ploch. Takové plochy mohou být jednak využity pro krajinářské úpravy, ale také pro komponování jednotlivých prostor hierarchicky podle jejich významu a funkce. Útvar vzniklý na takovémto základě má svou jedinečnost, může být lépe modifikován podle lokálních podmínek a má proto základní předpoklady být organicky zapojen do krajiny. V neposlední řadě, ačkoli řešení infrastruktury a dalších technických otázek nejsou předmětem této studie, není jistě zanedbatelnou skutečností, že právě větší sevřenost zástavby má velmi pozitivní vliv na minimalizaci energetické náročnosti celé struktury, na řešení technické infrastruktury a na rozsah komunikační sítě. To vše má pozitivní vliv nejen na ekonomické bilance, ale také na zvýšení soběstačnosti celého útvaru a na snížení zatížení okolí.