Oltářní stůl pro gotický kostel v Ústí nad Labem

Oltářní stůl pro gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie – Ústí nad Labem

Po Druhém vatikánském koncilu (1962-1965) došlo v katolické církvi ke změnám. Kněz mohl sloužit mši čelem k lidu, což v důsledku vedlo k potřebě postavit obětní stůl – oltářní mensu (oltářní stůl) volně do prostoru. Arciděkanství v Ústí nad Labem se rozhodl tuto změnu realizovat i v gotickém kostele Nanebevzetí Panny Marie tak, že pro nové umístění oltářního stolu bude využita stávající 500 let stará mramorová deska, která však byla částečně poškozena a pro volnou adjustaci bylo potřeba tento vizuální defekt odstranit. Kromě této nezbytnosti bylo snahou autorů návrhu nalézt specifickou formu, která by kromě zřejmé korespondence s významnou gotickou architekturou (Benedikt Rejt) nesla i jisté poselství směrem k účastníkům liturgie. Vztah ke gotické architektuře je vyjádřen maximální odlehčeností podpůrné konstrukce, evokující levitující desku stolu jako symbol vertikální tendence gotického sakrálního prostoru. Původně prostě ohraněná deska dostala specifický tvar vycházející z charakteristické gotické modelace kamenných prvků, což zároveň umožnilo úplně odstranit poškození jedné z původních hran staré mramorové desky. Deska spočívá pouze na jedné střední noze, jejíž utilitární charakter je potlačen hmotou vrstveného skla, která má v půdorysné stopě formu gotického oblouku. Zároveň připomíná příď lodě, církve, která transcenduje duše věřících. Levitující deska stolu pak symbolizuje rozpřažené ruce kněze.